Pomoc v řešení porodního a poporodního traumatu - kazuistika

Klientka se obrací s prosbou o pomoc v řešení traumatu z porodu. Když se ve společnosti jiných mluví o porodu, tak prožívá obrovské emoce a pláče. Tento stav ji provází dlouho po setkání, které v ní emoci vyvolá.

Synovi je 14 měsíců a vlny neštěstí ze situací, které se dějí při běžném povídání, nechce klientka dále prožívat a ničit tím vztah se synem i s manželem, který se snaží pomoci.

Sezení probíhá dle schématu, kdy klientka otevře hlavní téma, kterému se na sezení chce věnovat. Plánuje hned na začátku cíl a škálu, ve které se chce posunout.

Vhodně volené otázky směřují k určení, co je přesně ten článek, který vyvolá její emoční reakci. Po určitém čase klientka zjišťuje, že to není porod, ale poporodní separace, kdy miminko bylo odnesené a 8 hodin nebylo možné domluvit se s nikým, aby mohlo být u klientky. Klientka ví, že z hlediska zdravotního jej mohla mít při sobě. Chyběla ochota personálu a i přes naléhavé telefonáty i osobní intervenci nedošlo k řešení.

Klientka tedy ví, co její reakce spouští a začíná pracovat na tom, jak celou věc odevzdat a jak s ní pracovat.

Využívá vlastní zdroje - hledá své JÁ, které by mohly spolupracovat místo toho, aby si podkopávaly půdu pod nohama. V sezení využíváme techniky, které vedou k nalezení vnitřních zdrojů a metody dvou židlí.

Klienta zjišťuje, jak sama sebe podpořit a tak její rozumová stránka poradí emoční řešení. V tomto bodě se klientka dostává do závěru sezení, kdy přichází pocit vyjasnění. Ví, co řeší a jak bude postupovat dále.

Po krátkém čase dostávám dopis, který s jejím svolením tady zveřejňuji.

Dopis klientky:

Chtěla jsem se pochlubit se svým úspěchem. V blízkém okolí se narodilo miminko a vyprávění, jak se dostalo na svět jsem zvládla úplně bez smutných pocitů - vyzkoušela jsem tu metodu, že jsem se zaměřila na jejich příběh a měla z něho radost. Myslím si, ze se mi šíleně ulevilo tím, že až u Tebe jsem zjistila, že mně ublížila ta separace. Celou dobu jsem si myslela, ze jsem nezvládla celý porod a byla z toho špatná.

Teď cítím, že jsem porod zvládla včetně císařského řezu, že jsem nezklamala a byla smutná jen z té separace. Je to zvláštní, ale jako kdyby se ve mně něco přecvaklo a mám pocit, že se i "vyřešilo". Chtěla jsem Ti opravdu moc poděkovat, sama bych na to nepřišla. Jsi prostě odborník, který ví, kam nasměrovat. Po návratu od Tebe jsem se v noci přitulila k Lukáškovi a pevně ho objala. Přitom jsem mu šeptala své myšlenky, které jsem měla, co jsem chtěla udělat a vysvětlovala mu, že jsem za ním nemohla, aby mi to odpustil. Brečela jsem jak želva, ale mělo to krásný očistný efekt. Ještě jednou Ti velice děkuji. M